Náporové sání

Pokud vozidlo jede čím dál větší rychlostí, tím vzrůstá i aerodynamický odpor. Myšlenka je využít stlačený vzduch před přední kapotou a nasměrovat ho do sání. Množství vzduchu bude závislé na rychlosti, na síle větru, a třeba i na tom zda před vozidlem jede další vozidlo, které rozráží vzduch. Čím větší je aerodynamický odpor tím větší bude stlačení vzduchu a tím bude válec víc plněn vzduchem. V airboxu a v traktu sání nebude asi přetlak, to by bylo naprosto ideální. Ale smiřme se s tím, že tam nebude takový podtlak.

Bohužel válec bude plněn pouze větším množstvím vzduchu. Mnozství benzínu bude stále stejné. Jak jsem uvedl výše, množství vzduchu není závislé na žádné proměnné motoru.
Je tedy naprosto nepředvídatelné.

Zde se ukazuje první problém, podtlakové systémy řízení nezaznamenají větší množství vzduchu a nebudou dávkovat víc paliva, protože se zmenší tlak v sání. Tento tlak se dokonce mění dost nepředvídatelně. Jediná cesta je zpětnou vazbou pomocí lambda sondy, která vyhodnotí chudou směs a začne relativně rychle korigovat nedostatek paliva.

Proto náporové sání u šoupátkových 2T motorů bez jakékoliv regulace nemá sebemenší význam. Navíc může vést dokonce na dálnici k takovému ochuzení, že dojde k zadření vlivem chudé směsi. Pokud se směs obohatí, tak se riziko snižuje, ale zase při jízdě po městě bude směs příliš bohatá a motor v nízkých otáčkách bude čtyřtaktovat.